Moje práce

13. prosince 2015 v 19:39 | Calwen |  Moje tvorba
Za tu dobu, co jsem se blogu nevěnovala, jsem trávila čas hlavně nad školou. Většina lidí si řekne: "Umělěcká?? To je jednoduchý, vy si tam jen kreslíte." Ona to sice pravda je, ale není to tak snadné, jak se zdá. Znát anatomii, perspektivu, mít alespoň nějaký ten talent, který by se dal rozvíjet, snahu, trpělivost a hlavně fantazii plnou nápadů. Sežere to strašně moc času a energie, takže vám potom nezbyde nic víc než zdechnout na posteli a ráno zase brzo vstávat. No nebudu se rozepisovat a ukážu vám nějaké své práce, ani s jednou nejsem úplně spokojená, ale tak už to perfekcionalisté mají.
 

Volají mě

8. října 2015 v 18:32 | Calwen |  Jemnohmotné bytosti v mém životě
Volají mě. Když sedím ve škole, myslím na ně, cítím je. Jsou to mé bytosti přírody, které se mi vkrádají do vizí. Toužím po nich tak, jako rostlina po slunci. Volají mě, chci jim být blíž. Jen s nimi se cítím opravdu v klidu. Ve stínu mých nádherných stromů, které mě objímají svou nekonečnou láskou. Mám chuť se točit a točit a točit, dokud neupadnu do hlubokého spánku na měkkou zem. Chci si lehnout do trávy a pozorovat jak plyne čas, jak rostou stromy, jak voda hloubí koryto a už nikdy nic jiného.

"…Víly možná v hlavě měl, snad umřít si přál.
Rej těch rukou, nohou, těl má na čele dál.
V stínu kapradiny zhas - měl na čele šrám,
z touhy vílám napospas já znovu ho dám…"

Pár věcí, které bych raději nevěděla

6. září 2015 v 20:28 | Calwen |  Téma týdne
Pro všechny, kteří na poslední chvíli koukají na téma týdne, tu mám krátký článek o pár věcech, které bych raději nevěděla.
 


Moje vlasy

6. září 2015 v 13:50 | Calwen |  Moje vlasy
V tomto článku bych se ráda věnovala svým vlasům, proč jsem se rozhodla nechat si narůst vlasy a kam až sahá můj délkový cíl.

Úvod do rubriky o vlasech

5. září 2015 v 10:09 | Calwen |  Vlasy
Po dlouhé době přicházím s novým článkem a to hned do nové rubriky. Ta rubrika se jmenuje Vlasy. Je fakt, že jsem o téhle "přihrádce" nějakou chvíli přemýšlela a řekla si, že by to nemusel být špatný nápad.
Články týkající se tohoto tématu budou patřit všem ženám i mužům, kteří mají problém s pomalým růstem vlasů. Sama ho totiž mám a za ty cca dva roky, co se pokouším o delší vlasy, se z jejich pěstování stal koníček. Vyzkoušela jsem už nějaké ty přípravky a vitamíny a ráda bych o nich něco pověděla, popřípadě pokud by někdo chtěl nějaký i otestovala. Moje motto zní: "hlavně přírodně".

Budu ráda, pokud se najde někde, kdo by se přidal na téhle dlouhé cestě, za krásnou nekonečnou hřívou.

Lidstvo potřebuje myslet

23. srpna 2015 v 21:26 | Calwen |  Téma týdne
Nad tímhle tématem jsem hodně přemýšlela a spíše mi přijde, že většina lidí potřebuje návod jak myslet, než ten jak nemyslet. Jen se podívejte ve městě na ulici a uvažujte.

Tak co vidíte? Frajírek s jakousi kšiltovkou naopak, odhazující cigaretu pod nohy lidem stojícím na zastávce. Malé děti s velkými telefony a ústy plnými sprostých slov. Protivní důchodci, ke kterým člověk úctu prostě mít nemůže a hlučnou partičku slepiček fotící "selfíčka". Nikdo, kdo by potřeboval nemyslet. Tedy, samozřejmě ne všichni jsou takoví! Jsou lidé ohleduplní a hodní i vůči ostatním. Ale ti ostatní? Ta většina? Ti potřebují hodně, hodně přemýšlet. Nebudu se tu nijak extra rozepisovat, protože myslím, že teď už každý pochopí, co jsem tím chtěla říct. Už se jen můžeme zamyslet nad tím, jak bychom mohli vylepšit svůj postoj a své chování vůči ostatním. Všichni jsme jeden celek. Tak proč se někteří chovají jako přiblblí sobci? A jde to mnohem víc do hloubky, zvlášť když je někdo takoví u moci. Ale kdo chce a touží být pro tento svět lepší, přijde ještě na mnohem víc věcí a myšlenek, jak být vnitřně krásný pro své okolí a hlavně pro sebe.


Jak na deprese a špatnou náladu

23. července 2015 v 11:44 | Calwen |  Doporučuji
Nevěděla jsem pod jakou rubriku tento článek zařadit, ale každému doporučuji se depresí zbavit, tak proč ne do této.

Občas se každý potýká s nějakou depresí nebo špatnou náladou. Většinou se "nebe" samo vyjasní a je nám zase fajn. Ale jindy se zdá, že už slunce jen tak svítit nebude. Já se s tou druhou variantou potýkala asi od začátku prázdnin, kdy mi přišlo všechno zbytečné, že je všechno k ničemu. Neměla jsem náladu na nic. Ale pak se vyjasnilo.
Proč něco vůbec dělat? Protože to tak prostě je! Bůh, vesmír nebo cokoliv v co věříte to tak prostě zařídil. Nemá cenu o tom uvažovat. Napadlo mě, že bych sem mohla vypsat pár rad, které mi od depresí a špatných nálad pomáhají. Každému v tomhle ohledu sice pomáhá něco jiného, ale proč to nezkusit, když se má potom člověk cítit lépe.


Realita je někdy noční můra

8. července 2015 v 12:20 | Calwen |  Téma týdne
Často si říkám, že vlastně žiju jako ve snu. Ovšem ne ve smyslu krásy a šílených her, které sny doprovázejí. Myslím to tak, že stále sním a někdy až tak moc, že ztratím pojem o světě. Pak by se mně ani učitel u tabule nedovolal.
Raději budu snít a nevnímat realitu, než nesnít a vnímat pouze realitu. Nechci se jí podívat do očí, protože se bojím. Je pro mě jako výprask. Protože kdybych se místo koukání do mraků na autobusové zastávce dívala před sebe, viděla bych, že naděje tohoto světa zase klesla. Lidé odhazující cigarety pod tramvaj, žena řve na vlastní dítě, protože je evidentně zasněné, skupinka mladých uřvaných a bezohledných lidí. Samozřejmě na tomto světě vidím i dobré, ale bohužel to špatné převažuje. Snění a zamyšlenost jsou pro mě nádherný sen a realita je noční můra. Nedokážu jako mnoho lidí dlouho existovat v této společnosti.
Doma se naštěstí z této noční můry probouzím a když jdu do lesa nebo když vstanu těsně před svítáním, mám oči dokořán. Mám na vás všechny několik proseb.


Úvaha o vodě

1. července 2015 v 17:34 | Calwen |  Vypsání z depresí
Někdy si připadám bez emocí. Tedy bez těch dobrých. Například někdy jdu do lesa a vše hluboce prožívám, každé obejití stromu, zpěv ptáčků ve větvích. A někdy Jdu a snažím se cítit tu lásku a štěstí, ale nějak to nejde. Nic mě netěší ani doma. Nic se mi nechce. Nejspíš takovou krizi má občas každý, ale proč?

Chtěla bych být voda, jemná a hrubá nespoutaná a přesto ohraničená, plna emocí, být na povrchu i pod zemí, být pramen i řeka. Život vlastně je jako řeka. Od pramene, kdy se na tomto světě teprve rozhlížíme, divoký proud dospívání a postupně se dostat až na klidnou a širokou cestu poznání a nakonec se vlít do širokého moře. Čím je pro člověka být mořem to si nejspíš netroufám říct nahlas a asi si to ponechám pro sebe. Kde se však v řece ztrácí emoce a chuť pokračovat ve své cestě? Voda je vlastně nejstatečnější a nejtvrdohlavější živel. Země ji nezavalí, vítr nerozfouká a oheň nespálí. Jde si tvrdě za svým. To bych nejspíš nezvládla a ani nechtěla. Takže vlastně nechci být voda? Nejspíše ne, ale bylo by to jednoduší. Voda přeci může zabít stejně jako dát život.

Tak tady sedím pod svou jablůňkou a píšu nesmysly doufajíc, že se zase nějak vzchopím a dostanu chuť něco dělat. Mám takové výpadky jenom já?

Ohlédnutí za tímto školním rokem

27. června 2015 v 12:40 | Calwen |  O mně
Konečně je to tady. PRÁZDINY!!! Poslední měsíce se má mysl poutala víc a víc k představě dlouhého vyspávání, nekonečným procházkám po lese, zahradničení a domácím pracím. Ano tohle je moje možná trochu zvláštní představa volna. Po většinu času budu doma sama, takže se docela těším.
Ale teď už k ohlédnutí za tímto školním rokem, který byl pro mne první na střední škole.

Kam dál