Výlet do Olomouce

4. března 2015 v 19:44 | Calwen |  Zážitky
Přináším krátký článek o léčivé síle stromů. Celý článek pod perexem :).


V úterý jsme vyrazili na dlouho očekávaný a odkládaný školní výlet do Olomouce. Prošli jsme snad všechny kašny (a že jich je), kostely, které se mi kupodivu líbily, protože tam nikdo nebyl a jeden jsme si mohli projít téměř celý a pak taky dvě galerie, jak moderního, tak historického umění. Celé dopoledne, ale foukalo a bylo zamračeno a mě nejspíš z tohoto pořádně rozbolela hlava. Měla jsem pocit, že s každým pohybem mé hlavy mozek naráží o strany lebky a nemohla jsem se toho pocitu zbavit. Když jsme vyšli z druhé galerie -předpokládám objekt bývalého zámečku- Byly skoro 4 hodiny odpoledne a nám jel za dvacet minut vlak, který jsme museli stihnout, protože další jel až za dvě hodiny. Samozřejmě nám chyběli jen učitelé, kteří byli ještě uvnitř. Moji spolužáci si hned zabrali lavičky, ale já se k žádné nehnala, protože tam byl strom, který mě zaujal, už když jsme šly dovnitř. Měl hrbol tak do úrovně lavičky… Jak to popsat… Prostě kmen byl dole široký, pak tam bylo jakoby "sedátko" a pak měl kmen obvyklý tvar. Ta "lavička byla asi na půlce strany, směr od zámečku, takže jsem si sedla a koukala na obrovskou katedrálu a užívala si chvíle posedu a klidu, po dni stráveném na nohou. Opřela jsem se o kmen stromu a zkusila mu poslat trochu energie, moc mi to nešlo, protož to nemám natrénované a navíc tam bylo moc rušivých elementů. Opřela jsem s i hlavu a koukala do jeho koruny, Nevím, jak dlouho jsme čekali, ale asi ne moc dlouho. Za chvíli učitelé vyrazili z galerie, ani se nezastavili a svižnou chůzí šli k nádraží a ostatní je následovali. Rychle jsem vstala a vyběhla za nimi. K mému překvapení mě už tolik nebolely nohy a hlava už vůbec. Obojí přikládám za zásluhu stromu, protože i když jsem pila, hlava mě bolela stále a před tím jsme seděli déle a nohy mě stále bolely. Ihned jak jsem si to uvědomila, jsem poslala stromu své díky. Pak už jsme běželi na vlak, který jsme nakonec stihli. Z celého výletu jsem si odnesla dobrý dojem, zmrzlé končetiny, nově nabitý úžas nad architekturou a uměním, zklamání ze strany spolužáků a hlavně zážitek s tímto krásným stromem.
Jsem ráda, že jsem si sedla na něj a ne k spolužákům, kteří by mě stejně ignorovali.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | Web | 14. října 2015 v 17:40 | Reagovat

:-) Jé, to je tak krásný zážitek♥ Připomíná mi větu z knihy Kámen mudrců, zněla nějak takto: "Byl jsem tak vděčný tomu tichému šeříku, který bez problémů dokázal otevřít moji hlavu a vyjmout z ní bolest."
Ze školních výletů také nejraději vzpomínám na stromy - na obří platany, kaštany, duby, buky ♥ A na jednu výstavu v Brně, kde jsme měli volný rozchod a půlku dne jsme se spolužačkou, se kterou jsem si rozuměla, mohly chodit kam chceme a zkoumat co chceme a navštívili jsme (samozřejmě:D) i antikvariát a odnesla jsem si odtud knížku od dalajlamy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama