Úvaha o vodě

1. července 2015 v 17:34 | Calwen |  Vypsání z depresí
Někdy si připadám bez emocí. Tedy bez těch dobrých. Například někdy jdu do lesa a vše hluboce prožívám, každé obejití stromu, zpěv ptáčků ve větvích. A někdy Jdu a snažím se cítit tu lásku a štěstí, ale nějak to nejde. Nic mě netěší ani doma. Nic se mi nechce. Nejspíš takovou krizi má občas každý, ale proč?

Chtěla bych být voda, jemná a hrubá nespoutaná a přesto ohraničená, plna emocí, být na povrchu i pod zemí, být pramen i řeka. Život vlastně je jako řeka. Od pramene, kdy se na tomto světě teprve rozhlížíme, divoký proud dospívání a postupně se dostat až na klidnou a širokou cestu poznání a nakonec se vlít do širokého moře. Čím je pro člověka být mořem to si nejspíš netroufám říct nahlas a asi si to ponechám pro sebe. Kde se však v řece ztrácí emoce a chuť pokračovat ve své cestě? Voda je vlastně nejstatečnější a nejtvrdohlavější živel. Země ji nezavalí, vítr nerozfouká a oheň nespálí. Jde si tvrdě za svým. To bych nejspíš nezvládla a ani nechtěla. Takže vlastně nechci být voda? Nejspíše ne, ale bylo by to jednoduší. Voda přeci může zabít stejně jako dát život.

Tak tady sedím pod svou jablůňkou a píšu nesmysly doufajíc, že se zase nějak vzchopím a dostanu chuť něco dělat. Mám takové výpadky jenom já?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karolína Kadl Karolína Kadl | Web | 5. července 2015 v 20:11 | Reagovat

znám ten pocit, kdy člověk nemá radost z ničeho:(
joo, voda je silnej přítel. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama